Prázdninové zamyšlení

Kristýna Farag
Už ať je/jsou tady! Dovolená, výlet, prázdniny na výjimečném místě, které delší dobu toužíme navštívit. Nebo jedete “jen” na pracovní cestu na dosud neznámé místo a doufáte, že zbude čas i na tu trochu objevování neznámých koutů. U té první možnosti navíc plánujete, těšíte se, balíte, připravujete, nakupujete, zařizujete. Jedno je však společné, nové prostředí, zvýšená pravděpodobnost nečekaných situací, vjemů, vůní a chutí. To ústí v úplně jiné a mnohem intenzivnější prožívání onoho času mimo “normál” a rutinu denního života. Počkat…není na tom něco divného?

Myslím si, že žijeme v duševně a duchovně, pokud to tak lze říci, velmi náročné době, o čemž v globálu vypovídá náš zdravotní stav a chronické choroby, se kterými si klasická oficiální medicína neví rady. Čelíme velkým duševním stresům, potažmo tělesným. Tělo, jak známo, odráží náš vnitřní stav a vysílá více či méně jasné signály. To, jestli jsme ochotni jim naslouchat a porozumět, je jedna věc. Druhou věcí je učinit příslušné kroky ke změně v myšlení, což si nemoc vždy žádá. A myslí to s námi sakra dobře. My však většinou prostě “jedeme nadoraz” a jako slepé ovce, ženoucí se za úspěchem, aby nás druzí přijali a pochválili, často nevidíme, že nežijeme svůj vlastní život. Důkazem toho jsou věty typu “Zase pondělí!”, “Ať už je pátek!”, “Ať už je ta dovolená!”, “Ať Ti to v práci uteče!”.Přiznejme si to: Zní to hrozně a depresivně. Nicméně, je to každého volba. “Jak to můžeš říct? Musím vydělávat peníze, nemůžu se jen bavit!” Ano, jen se bavit nelze. Bez práce nejsou koláče. A pojem zábava dnes dostal úplně nový rozměr. Marnění času před televizí a seriály, abych dala odpočinout své unavené hlavě, kterou neumím vypnout jiným způsobem, protože jsem se nevěnovala nikdy meditaci nebo jakékoli činnosti s koncentrací a opravdovým soustředěním, které čistí hlavu lépe, než Netflix.

Myslíte, že já s tím nebojuji? To, že si to uvědomuji, znamená “pouze” to, že s tím začínám pracovat. Muzikant by o koncentraci a své duši měl vědět hodně. Ale vnímám, že spousta z nich “závodí” a přepíná své tělo natolik, že jim za pár let odejdou rty, nervy, svaly, kosti… K čemu takového umění? Ale i tyto lekce jsou pro někoho třeba.

Skvělý a úspěšný umělec je pro mě ten, který umí malovat obraz svého života dle své myšlenky, která všechno odstartovala. Má sílu a vůli plnit onu představu, která ho žene a jen proces toho ho naplňuje štěstím. Nerozlišuje mezi dovolenou a prací, svou práci miluje a je pro něj tím nejlepším rozptýlením. Záměrně nepoužívám slovo “zábava”. Proto je každý den a okamžik sváteční. Pozdvihnout denní rutinu a činnost na rituál je opravdové umění. Pocit, kdy jste si jako malý alchymista vědom toho, jak každá myšlenka a čin tady zasévá semínka vaší budoucnosti je fantastický. Plníte úlohu kapičky v obrovském oceánu, kde každá z nich má význam a tetelí se blahem, že může svou troškou do mlýna přispět energii Života a činit tak dobro pro sebe, ostatní a celý Vesmír.

Píšu tyto řádky v autobuse na cestě do místa, kde se snoubí noty, hudba, emoce, povinnost, práce i volný čas a výletní vzrušení. Včerejšek byl ve znamení lehké cestovní nervozity a klamného pocitu, že jde o důležitější den než ty jiné, “obyčejné”. Dnes se přetransformoval v opětovné uvědomění si toho, že každý den a okamžik je jiný a rutina neexistuje. Jen naše rutinní šedé myšlení. Tak co si zvolíme?

Jiné články

Vaše komentáře, milí čtenáři

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.